Pátek, 19. října

Po absolvování příslušných výslechů jsem obdržel plán procedur na celý pobyt. Je to zajímavé čtení, ale o tom až jindy. Začínám perličkovou koupelí.

V lázních mají sličné lazebnice louhovat blahobytně vyhlížející pacienty. Zdejší lazebnice byla poměrně sličná (řekl bych, že i mladší než já). Moje maličkost taky nevypadá na hladem trpícího, takže po této stránce je vše v pořádku. Morálně připraven na ledovou vodu jsem vstoupil do bublající vany. Byl to šok. Voda byla horká! A tak dvacetiminutový šlofík mě s lázněmi smířil. Je tu nádherně!!!!

Následující obrázky ukazují ubikaci. Je jí tříhvězdičkový hotel Jan Ripper. Tento pán byl zetěm Dra Priessnitzeho, takže jsem hned u pramene zdraví.

Tak tohle je „naše“ chodba na "našem" patře. Takhle vypadá dost stroze, ale další obrázky ukazují docela přijatelné posezení. Jen bohužel nějak chybí důvod proč si tu pobýt...

Jsem ovšem na rozpacích, ve kterém že to patře vlastně bydlím. Označené je jako 3., přízemí ale je označeno jako patro první. A aby se to nepletlo, tak v tomhle 3. patře jsou venkovní dveře. Takže je to vlastně přízemí.

Sobota, 20. října

Dnes jsem se probudil do zimy podle pana Lady. Venku tak patnáct čísel, na autech dvacet. Zásobovací náklaďáček marně protáčel kolečka, dál nahoru to už nešlo. Pomohli kolemjdoucí. Nakonec se sešlo dostatek pomocných sil a my dostaneme snídani:)

Když jsem se šel po obědě máčet, potkal jsem maminku s 4-5letým chlapečkem. Štkal, že prý mu zatajili sníh. Maminka s pekáčem v ruce ho přesvědčovala, že sníh je vlastně fajn. Marně. Chlapeček si zmrzlé ruce vymluvit nedal.

A propos jídlo. Obával jsem se, tedy vlastně těšil jsem se, že tu budu alespoň částečně mořen hladem. Opak je pravdou. Třeba k snídani byla celozrnná bageta, ovšem nějakých 40 čísel dlouhá. K tomu kopeček rybičkové pomazánky, paštika A, paštika B, med, máslo. No řekněte, můžu já tu zhubnout?

Bohužel z principu umístění je tu všechno do kopce. I výraz "téměř bez převýšení", kterým dokumentace známkuje nejlehčí pochodovou trasu, má tady výrazně jiný význam než u nás. A tak pochoduji horama dolama, zejména po schodech. Schody jsou všude, všechny vedou nahoru. Někdy je budu muset spočítat.

Odpoledne jsem poznal další proceduru. Bylinkovou koupel. Je to vlastně bublinková lázeň (samozřejmě teplá) a do ní lazebník chrstnul kbelík tekutiny barvy rumu. Okoštoval jsem, rum to ale nebyl. Jen bilinná hořká ala Priessnitz. Jeho duch se ostatně projevuje i jinak. Bublinky vytvářející vzduch je ledový, takže posléze už moc teplá koupel není. A ještě k tomu jsem na závěr musel setrvat 10 minut v mokrým prostěradle.

Neděle, 21. října

Stal se ze mě uznávaný montér. Sice bez montérek, ale zato s nářadím. Stoluji se třemi dámami. Posadil jsem se k snídani, slušně pozdravil a popřál dobré chuti, když slyším jak spolustolující dáma šeptá té druhé „ Tak se ho zeptej!“ Tázavě jsem se na ně podíval. „Venku sněží a já bez hole nemůžu ven. Jeden šroubek na bodci jsem už povolila, ale ten druhý nejde a nejde. Je na něm takovej ten křížkovej žlábek.“ Moc moudrý jsem z toho sice nebyl, leč nápravu jsem slíbil. Po snídani jsem naklusal i s nářadím. Dámy mě dychtivě očekávaly s otevřenou ochucenou vodkou na stole. Vrhnul jsem se střemhlav do hole, respektive do návodu. Jenže ani dvoje brejle mi nedaly šanci něco přečíst. No, nakonec i bez patřičných pokynů dopadla montáž k všeobecné spokojenosti. A pohoštění? Musel jsem coby řidič s lítostí odmítnout.

Sanatorií, hotelů, pavilonů, vil, penzionů a podobných ubikací je tu spousta. Někdy mi to ovšem připomíná spíš sídliště Fišerrajzen. S jednou výjimkou: Priessnitzovo sanatorium. To se povedlo. Zejména na první příchod. Na druhý si všimnete (h)různě nadepsaných dveří: Elektroléčba, vodoléčba, elektrické (masážní) křeslo ... Nic holt není dokonalé.

Jídelnu máme útlou, tak pro 30 stolovníků. Ovšem servíruje se 50ti strávníkům. Všechny nás mají pěkně pojmenované, mě třeba překřtili na 10A. Přesednout si na vedlejší židli místo dámy 10B, hned dostanu kefírovou dietu. Ale nestěžuji si. Jak už jsem říkal, jídla je přehršel. Součástí předepsané stravy zvané "Dieta racionální" je třeba takový snídaňový párek. Tuhle byla k obědu zajímavá kombinace: čtvrtka grilovaného kuřete, houskový knedlík, papriková omáčka a taková ta kojenecká přesnídávka. Já jsem knedlíky nechal - spolustolujících dáma 10C, říkejme jí důvěrně paní C, objednané kuře nejí. Tak jsem měnil za přesnídávku.