Petrovo lázeňské zpravodajství

Vítejte u lázeňského zpravodajství z Priessnitzových Lázní v Jeseníku. Nevím moc-li obsahu vyplodím, ale nešť.

Petr, 19.10.2007

Pondělí, 5. listopadu

Jak to ten med dělá, že ke všemu tak vřele přilne. Pobíhám tu s mokrým ručníkem a ne a ne ho vypudit. Koupil jsem si med jako multiplikativní přísadu do vánočního čaje s. Že med lpí na rodné sklenici, to bych ještě pochopil, ale na televizi? Co se mu na ní proboha líbí? Neví někdo, jak ho vyženu z klávesnice? Už jsem se dvakrát vydrbal od hlavy až k patě, ale stále nejsem sto pustit myš z ruky. A i ta po tom stole nějak klopýtá. Nemám jí taky osprchovat? Nevypadá nadšeně, tak ji ušetřím. Nejhorší je, že netuším, proč se tu tak rozmnožil. Já jen dochucoval čaj. Asi se toho lekl a pokusil se zdrhnout. Ještě že med nedrží na koberci. A ten papírek, co nejde sebrat? To bude asi výjimka.
PS: Pro velký úspěch se procedura opakuje s džusem.
PPS: Krabici džusu jsem přestěhoval do koupelny a během oddžusovací procedury na ni šlápnul…

Úterý, 6. listopadu

Pan Priessnitz evidentně umí léčit nespavost. Alespoň mojí ano. Teď už netrpím nespavostí ani na masážním křesle. Jak tak procházím seznam procedur, tak jsem nenašel žádnou, při které by mé oko zůstalo otevřené. Pokořil jsem i plavání. Tedy bazén ne, ten má příliš studenou vodu, ale vířivku, tu ano. Když se to vhodně zkombinuje s mojí skromnou schopností zapomínat, to se pak dějí věci. Tuhle jsem zapomněl sám sebe omotaného mokrým studeným prostěradlem v kabince po perličkové lázni. Vzbudil mě mobil, že je čas na jídlo. Když jsem se potají kradl ven, kádě byly už dávno osazeny dámami.

Středa, 7. listopadu

Macerace probíhá i v jiných světnicích než obvykle. Tentokrát bylo asi volno jen v lázních pro VIP. Staré dřevěné lazební necky, všeliké hadičky a hadice, rohože, sličné lazebnice. Trochu na mě z toho všeho dýchla nostalgie. Nevím proč, ale vodu tu mají úplně stejnou jako naproti, tady by snad měla být nějak secesnější. Jen v té včerejší odporně velké nerez vaně se o několik stupínků hlouběji rozjímalo. Velmi účinný, ale na druhou stranu jemný způsob buzení tu mají: vytáhnou špunt. Mimochodem, ten pán co ho lazebnice hasila dvojitým vodním dělem nevypadal moc spokojeně.

Nejsem tady největší spáč, čestný pionýrský. O člověku, kterého jsme opustili spícího na žíněnce v tělocvičně, jsem už psal. Když jsem ráno po maceraci uléhal coby mumie zabalen v prostěradle, slyším z vedlejší kóje „Ne abyste mě tady nechali spát až do oběda jako minule.“

Čtvrtek, 8. listopadu

Dnes jsem si připadal jak pan vajíčko. Nevím při jaké teplotě se vaří vejce, já při 42°C. K uvaření natvrdo mi postačilo 10 minut. Podle toho to taky dneska vypadá.

Stydím se to sem napsat. Přišel jsem o med o kterému tu byla řeč v pondělí. Vsáknul se do svetru, který mi odpočíval u nohou.

Trumfnul jsem pána, který šel do bazénu v teplákách. Ustál to, prostě si tepláky svlíknul. Já měl plavky v pořádku, jen budova byla špatně. Napochodoval jsem v plavkách do tělocvičny. Ještě že prázdné!

Pátek, 9. listopadu

Po ponoru těla do teplé lázně odplouvá mé vědomí na perličkovém obláčku kamsi vzhůru. Nirvánu trávím meditací a psaním dalšího textu. Slova lehce jak pírko dosedají na čistý arch papíru a nadýchaný textík kypí jak hrnečku vař. Vtom rachot minutek rozčísne obláček a já padám zpět do reality už vystydlé vody. A kde že je ta dnešní zprávička? Tu jsem bohužel zapomněl na obláčku.

Sobota, 10. listopadu

Byl tu na návštěvě David a jak jsme tak kecali, přišlo na jednu historku. Tenkrát ráno jsem odvezl Radanu do porodnice. Seděli jsme s Davidem v práci proti sobě a on do mě hučel, ať se zase zeptám. Hrozně nerad telefonuji, tak nakonec zavolal on sám. Představil se jako otec, dlouze naslouchal a posléze zavěsil. Na otázku „Tak co je?“ stereotypně odpovídal „Zavolej si tam sám!“ No jo, jenže jejich první otázka byla kdo volá, že už vše řekli otci. Propad jsem panice a nenapadlo mě nic lepšího než „Tady soused. Co se nám narodilo?“ Zřejmě jsou na to zvyklí…

Neděle, 11. listopadu

Večer tu hrávají k tanci. Teda chraň bůh, že bych chtěl tančit, ale co když hrají zajímavě. V kavárně / cukrárně / muzeu na piáno hraje a zpívá František. Co když je to něco jako R.A. Dvorský? A támhle hraje něco jako Blues Trio. Šel jsem si je večer poslechnout jen tak na čumendu. Ze sálu se ozývá neartikulovaný řev. Se zacpanýma ušima jsem si šel poslechnout Františka. Tam se ozývá řev sice artikulovaný, ale rozhodně ne přitažlivý. Odplížil jsem se domů, notebook můžu v případě potřeby vypnout...

Pondělí, 12. listopadu

Máme tu takovou milou černo- bílou kočku. Občas ji vídám v ústraní parkoviště. Jakoby nechtěla být na obtíž, neřku-li ohrožovat lidi přebíháním přes cestu. Jen jsem dloho nechápal, co pořád mezi těmi auty dělá. Teď už to vím. Čeká až přijede další auto a lidé odejdou. To je její příležitost. Hop, a už sedí na teplé kapotě. A čeká, až jí někdo přiveze kapotu teplejší.

Úterý, 13. listopadu

Potkaly jsme se s paní psovou. Měli jsme stejnou cestu, tak jsem slušně pozdravil a představil se. Ani okem o mne nezavadila. Byla to nejspíš dobře vychovaná psí dáma, maminka jí kladla na srdce „Nedávej se do řeči s cizími páníčky. Mohli by tě upéct.“ No nic, pokračovali jsme mlčky společný kus cesty. Ona si pak šla vyřídit nějaké ty psí záležitosti, já musel do vody. Ale madam, kam to jdete? Tam nesmíte! Tam je zákaz vodění psů. Aha, vás nikdo nevede. Tak to promiňte. Na brzkou shledanou, madam.

Tak už vím v čem mě tu pořád máchají. Je to liquere ve složení: přeslička, mateřídouška, meduňka, dobromysl, list břízy, nať mýty peprné, květ černého bezu, květ heřmánku, květ levandule, květ chmelové šišky. Mám nápad. Přímo podnikatelský záměr. Doplnit ještě rum a založit Rumové Lázně, s.r.o.

Středa, 14. listopadu

Všechno jednou končí, tak to má být. Bylo mi tu s vámi fajn, ovšem ještě lépe mi bude doma. A kolegové jistě prominou, ale práce není to, na co se těším nejvíc:)